Na koho to slovo padne přináší terapeutickou dávku humoru už téměř čtvrtstoletí

Sejdou se talent, kvalitní humor a herecký kumšt. Smíchají se a úspěšně rozdělí do pěti naturelů. Vytvoří tak jedinečnou pečeť charakterů, které nás rozesmávají i nutí zamyslet se už téměř dvacet pět let.

Řeč je o jedinečném a stále živém tématu hry Na koho to slovo padne. Perem maďarského režiséra Gábora Görgeya a v podání výborných slovenských herců. Marián Miezga a.k.a mafián Cuki z Leopoldova, Lukáš Latinák hej národovec Martin Pohánka z Repkovec, Juraj Kemka alias uřečněný bonzák K. Müller se zánětem močového měchýře, Vladimír Kobielsky jakožto Urozený aristokrat a Róbert Jakab jako Intelektuál Pekař. Tato pětice dodává představení šťávu, určitou míru dramatiky, vhled ale i nadhled.

Inscenace přijde za českým publikem i toto léto i na podzim. Zaradovat se můžou v Praze, Olomouci a v Ostravě.

Při sledování hry Na koho to slovo padne jednotlivé postavy úžasně zarezonují a vtáhnou do děje tak, že se cítíme součástí partie. Zvolili jste si hru vy, nebo si hra vyvolila vás?
Juraj Kemka: Podle mě si nás ta hra našla. Asi to tak už bylo někde dopředu zapsané, že to tak má být.
Lukáš Latinák: Řekni, jak to bylo doopravdy.
Juraj Kemka: Kdysi jsem dělal kulisáře v martinském divadlu. Tam se představení hrávalo v podání pánů F. Výrostko, J. Kožuch, M. Horňák, M. Gazdík a Š. Halás. Byl jsem se na to párkrát podívat a zaujalo mě to. Potom to už na škole mělo rychlý spád. Maťo Huba zkoušel s holkami představení Orchestr a my jsme tak trochu nevěděli, co natrénovat. Tak jsme se s Petrem Mankoveckým chopili právě této hry. Martinčané tehdy znali inscenaci pod názvem Chodí pešek okolo.

Hráli jste toto představení i v jiném složení?
Lukáš Latinák: Já jsem byl alterovaný Mirkem Nogem.
Róbert Jakab: Já zase Robem Kovaľou a Peťou Mankoveckým.
Vladimír Kobielsky: Za mě odehrál dvě představení ve Francii Peter Pavlas. Bylo to ještě během školy.
Juraj Kemka: Jedině já s Majom jsme odehráli všechna představení. Máme odehraných všech čtyři sta sedmdesát představení. Bereme to ale tak, že i kluci mají tolik. Protože šlo jenom o ojedinělé záskoky.

Stane se ještě, že vám po tolika letech vypadne text? Potřebujete ho ještě zkoušet?
Marián Miezga: Text vypadne jedině Vladovi.
Lukáš Latinák: Je zajímavé, že Vlado na sebe převzal charakter Urozeného tak zodpovědně. Jde o šlechtice, jenž si už neumí na některé skutečnosti vzpomenout a pomalu senilní. Tak se i Vladimírovi přihodí, že mu nechtěně vypadne text. Pro nás to jsou vždycky zajímavé momenty. Příležitost rýpnout si do kamaráda, to vždycky potěší. (úsměv)

Někomu během hry vypadne text, jinému zase z ruky zbraň a nechtěně rozbije hlavu spoluherci (pozn. Intelektuálovi). Máte ještě trpce-směšný zážitek z tohoto představení?
Všichni: (smích)
Juraj Kemka: To se doopravdy stalo. Ale máme tu i jinou příhodu. Lukášek měl nedoléčenou chřipku. V jednom momentu mu na jevišti vyletěl soplíček od smíchu.
Lukáš Latinák: Zareagoval jsem jako postava a místo sena jsem Jurajovi řekl jiné slovo, kľuchta. To je takový půlmetr dřeva, když se rozkaluje kulatina. Všude se tomu říká jinak. A Ďuro mi začal hrát: „kľuchta je takové mosazné malé“ a ukazoval mi cosi na konečku svého prstu. Nevydržel jsem to a tlak zevnitř se proměnil na... dál už to znáte. Asi tři minuty se nedalo hrát. Mně tekly slzy od smíchu a když jsem se otočil k divákům, ti také plakali od řehotu.
Vladimír Kobielsky: Dokonce ho chtěl zakrýt botičkou.
Juraj Kemka: A potom mu Majo zezadu jako postava řekl: „gazdo, hlavně neuklouzněte!“

V představení se přesunuje zbraň jako obdoba síly a vlády od jedné postavy k druhé. V půlce hry se začne skloňovat i klíč, co je znamením svobody. Pocit absolutní moci, když jste měli zbraň v ruce, byl pro vás příjemný, nebo spíše odpudivý?
Vladimír Kobielsky: Pocit moci vždy vyplavuje charaktery. Z ničeho nic se projeví hraniční věci. Tímto způsobem zjistíme, že každý jeden z pětice uvězněných v protiatomovém krytu je určitým způsobem monstrum.

Hru jste poprvé uvedli jako studenti v roce 1998. Od té doby vytrvalo křižuje celým Slovenskem. Také sklidila úspěch v USA, Austrálii, Maďarsku i ve Francii.
Marián Miezga: Ano, dokonce pan autor Gábor Görgey se na nás byl podívat celkem třikrát. Dvakrát v Bratislavě a jednou na představení v Budapešti. Bohužel nedávno zemřel, dožil se 94 let. Byl to mimořádně skvělý chlapík, vitální člověk, bonviván a v minulosti i ministr kultury. Po našem představení se vyjádřil, že ho úspěch sice hodně těší, jelikož se představení hrává po celé Evropě. Na druhou stranu je to smutné, protože je téma pořád jakoby aktuální. Vidíme to i dnes.
Lukáš Latinák: Jako autor se z toho těšil, ale jako občan byl znepokojený.

Kdybyste měli příležitost poslat svým postavám dopis nebo sms, co byste jim napsali?
Marián Miezga (mafián Cuki): Drž se!
Lukáš Latinák (gazda Martin Pohánka): Dej si jednu po hubě a zapij to lahví borovičky.
Vladimír Kobielsky (Urozený): Kdybych ho chtěl zaměstnat, dal bych mu tvořit rodokmen, aby pátral po matrikách.
Róbert Jakab (Intelektuál): Prober se! A dopsal bych mu: „Ahoj, kamaráde, začala sezóna motýlů. Přeji ti pěkné léto a co nejkrásnější sbírky.“ (smích)
Juraj Kemka (K. Müller, bonzák se zánětem močového měchýře): Možná ať jde konečně na nějaké vyšetření. Nejenom s měchýřem, nejlépe na celkovou preventivku. (smích) Anebo ať si zabezpečí nový oblek. Jenže je akutní nedostatek károvaných obleků.

25. 9. (neděle)
Divadlo Palace, Praha
Event: www.fb.com/events/516279593344203

13. 11. (neděle)
Divadlo na Šantovce, Olomouc
Event:www.fb.com/events/430137972224933

14. 11. (pondělí)
Divadlo Mír, Ostrava
Event:www.fb.com/events/19345396234193055
Vstupenky: bit.ly/ArtefaktCZ
 Helena Králová